Jsou dny, kdy nemáme prodloužené víkendy v rukávu a tak musíme za rukáv tahat blízké okolí. Dneska to byl zrovna rukáv Orlové a “den otevřených dveří na dole Žofie”. Je pravda, že jsem se těšila na prohlídku pod zemí a ne 40 metrů nad ní, ale i tak se to povedlo!
Tomuto dolu se také přezdívá důl Fučík. Těžbu zde zahájili v roce 1871. O šest let později došlo k závalu se šťastným koncem, který uzavřel cestu ven šesti horníkům. Vzhledem k vysoké těžbě a tím způsobenému poddolování došlo k postupné demolici budov a ke konci šedesátých let také ke zrušení vlakové a tramvajové dopravy. Důl Žofie svého času také zajišťoval elektřinu pro nemocnici na zámku v Orlové. A jako tečku na závěr vám prozradím, že areál dolu se objevil ve filmu “Dukla”.
No a dnes je v provozu pouze vodní jáma- čerpací stanice důlní vody, která odčerpává spodní vody z uzavřených dolů a brání tak jejich průtržím do činných dolů.
Hned u vstupu se nás ujali dva sympatičtí mladíci, dostali jsme odznáčky společnosti a kovové známky, které dříve sloužili zaměstnancům dolu k prokázání přítomnosti na šichtě. Známku jednoduše pověsili na háček u svého jména a dali se do práce.
Další v pořadí nás přivítala strojovna s funkcemi, těžními stroji, hodinovým dokumentem ze života hornického a výtvarným koutkem pro děti. Naše holčička se v momentě ujala ulit, fixů a zabarvila si všechny volné prstíky. U filmu takovou dobu ovšem neuseděla. Pro její zvídavou dušičku bylo zkrátka všude plno a času zatraceně málo.
U čeho však vydržela minuty a minuty bylo foukání triček. Tahle možnost pro děti i dospělé ji naprosto vtáhla do svého světa, foukala, až tam malém plíce nechala, smála se, vybírala šablony, vískala a s rozzářenýma očima volala na vysloužilého horníka v uniformě, zatraceně milého pána, který svůj život nesl na ramenou i hrudi hrdě a bylo znát, jakou radost mu udělalo, že zrovna naše holčička, s nejhezčeji vyfoukaným trikem, jak ji s úsměvem opakoval, se pyšní dědečkem z oboru.
Před závěrem nás čekalo občerstvení a hned po něm výstup na těžní věž. Ta dosahuje výšky přesně čtyřicet dva metrů. Taková vyšší, vyhlídková věž s otevřenými schody a silně nepříjemným pocitem, pro dospělé nutno dodat, protože naše holčička si to vyšlápla s elánem, úsměvem a ještě si plácla s každým chlapem, který pro bezpečnost návštěvníků čekal v mezipatrech. Tajil se dech nejen nám, ale také jim, když viděli s jakou lehkostí si to naše holčička šine kupředu. Závěrem její výpravy dostala přezdívku “nejmladší návštěvnice roku”. Byl to opravdu zvláštní pocit, dívat se přes ty mřížkované, strmé schody, s otevřenými výhledy. Ale výhled na okolí dolů do výtahové šachty, ten Vám byl, jen já místo focení držela naši holčičku.
