“Lásko, pojedeme do Zoo?”, ptám se té naší malé princezny … A dojeli jsme do muzea hraček.
S hvězdičkami v očích ta naše holčička vyskakuje z autobusu a přímou čarou pádí po chodníku, kam ji nožičky nesou. Po prvotním nadšení skáče pantátovi do náruče s neodmítnutelným “jdeme!”. Nadšeně si v tátově objetí poskočila a mohlo se pokračovat v cestě. Ona Vám totiž asi tušila, co přijde.
“Sáhni mi na zadek a vytáhni mi z kapsy telefon, prosím”, vypadlo najednou z pantáty a já už tušila, že tenhleten směr, ten správný nebude. A taky že nebyl. Tak jsme to po pár minutách veselého kroku mohli otočit zase zpátky.
Muzeum se dělí na čtyři části. Ta první je část “historická”, díky které můžete koukat na hračky, s kterými si snad děti na zámku museli hrát. A jestli ne děti královské, tak zaručeně prababička moji praprababičky ano! Jsou zhruba z roku 1850 – 1950. A některé dokonce hrají! Zpívají! Hýbou se! Stačí zmáčknout zvoneček. Naši holčičku tato část nezaujala ovšem tolik jako mě, já totiž vážně měla pocit, že koukám na hračky královský. Ale přiznám se, z některých mě až zamrazilo, jak děsivé měli tvářičky a výrazy.
Další je část zvaná “retro”. Co Vám budu povídat, začínám tady důvěrně poznávat exponáty. A naši holčičku jsme zase od vláčku nemohli odtrhnout. Jezdil, svítil, houkal. Její dětské srdíčko plesalo, až to slyšet bylo. Přilepený nosánek na skle měla a přesně tady pro ni výstava skončila. Tak jsem si u prvních videoher oprášila ruštinu, koukala na panenky a autíčka, který si pamatuju od prarodičů a s úsměvem poslouchala výskot, kterým naše holčička doprovázela projíždějící vláček.
Následující část “Disneyana” nemusím představovat nikomu z nás. To se vsadím. Všechny tyhle nádherný pohádky, milovaný postavičky na jednom místě. Nejsem si jistá jestli se najde človíček, který v těchto řadách nenajde svého oblíbence. Ať myšáka Mickeyho, kterého nosí snad každé dítě na bundách, mikinách a čepicích, nebo takovou Sněhurku, společně se všemi trpaslíky. Chtěla bych si tady ale jen malou zmínku, povědomí zanechat o malinké části, je věnována Disneyovkám za druhé světové války. Nějaké to psaní tam čeká společně s exponáty této doby.
A poslední část, no tu měl každý z nás doma! Dokonce někteří ještě mají! Část “sběratelská” a její Kinder vajíčka! O tomhle, o tom už se rozepisovat nemusím. Ruku na srdce. Který rodič neštěrká čokoládovým vajíčkem u ucha, aby jeho dítko rozbalilo figurku? Já to upřímně dělám dodnes. ♥️ Část sběratelská se každého půl roku mění. Pro ty z nás, kteří se budeme vracet.
Závěrem bych jen dodala, dávejte si pozor, rodičové milý! Hračky se zde dají kupovat! Jak ty historické, tak ty kterým zase tolik let není. Všechny ale za opravdu slušný, symbolický peníz.
Sídlí přesně tady ⤵
Pokud nechcete bloudit jako my, krásné video kudy k nim mají na svém instagramu a otevíračku pak s dalším infem na jejich webu.