Tak todle, to se zase nepovedlo. Někdy mám představivost neslučitelnou s realitou u našeho tvořícího stolečku. Jako třeba dnes.
Představuji Vám duhového Králíčka ze soli, který se naprosto vymyká všemu, co jsem si představovala. Jak jsem si představovala. V tomhletom plánu jsem zapomněla na horlivost, nadšení a maximální zápal pro věc, kterou naše holčička disponuje. Přitom to mnohdy tolik obdivuji.
To se Vám vezme
- Kus kartonu
- Černá fixka
- Tekuté lepidlo
- Sůl
- Vodové barvy a štětec
Na kus kartonu nakreslíme zajíčka (nebo jakýkoli jiný obrázek, žejo). Pokryjeme ho vrstvou tekutého lepidla, které následně zasypeme solí, skoro “do bezvědomí”. Necháme zaschnout a tadá. Už jen stačí to dítko, trpělivý, něžný, nepřipravený se přes kopce soli rozběhnout a prodrat k cíli, lepidlo, nelepidlo. Možná bude jen stačit dítko o kousek starší, než je to naše.
Ona se má totiž ta barva díky vodě a soli krásně rozpíjet, zrníčko po zrníčku, čárka za čárkou. Jenže tady u nás na to prostě nebyla příležitost, prostor, nebo snad něco jako čas. Ty malinký ručičky se toho jasně chopily, bez ohledu na původní záměr.
Ono, ve výsledku to ale zas taková hrůza nebyla. Zajíc na zadek nakonec nedostal tolik, jako jsem při prvotním chopení se štětce očekávala a ta sůl relativně taky zůstala zhruba tam kde měla. Hvězdičky v očích nechyběly ani tentokrát a to se stejně cení nejvíce.
Nakonec mi, holčičko naše, vždycky ukážeš jak krásná, lehká a bezstarostná ta radost může být. ♥️
