Kytičky, kytičky, jakou máte barvu? “Žlutá!”. “Zelená!”. “Modrá!”. “Červená!”. “Oranžová!”. Holčičko naše, poznáš je všechny? Jeden karton z předchozí zásilky od Dobrovského Plato od vajec Fixky a pastelky na vybarvení plátíček a kytiček Rýže, těstoviny, popcorn Potravinářské barvivo Lepidlo Nůžky, nožík Na kus kartonu nakreslíme obrázek. Kytičky, balónky, jak je libo, prosím pěkně. Vystřihneme okénka…
Nevím, jak je tohle vlastně možný, ale u nás zase prší a teploty pociťuji zhruba na hranici mínus osm set osmdesát. A s tím mi vždycky přijde na mysl, co teda jako dneska budeme dělat? Mě osobně se toho moc dělat nechce, ona s touhle verzí zpravidla ze sto procent ale nesouhlasí naše holčička, žejo….
Dnešní “hraní jsem pojala velice … Nenamáhavě, řekneme. Něco jako “zapoj maximum své fantazie, se vším, co máš nahozené na placu. Todle máma totiž úplně nedomyslela.”. Potravinářským barvivem jsem večer před obarvila rýži. Ráno ji rozdělila do políček plata od vajíček, nastrkala k ní včeličky, knoflíčky a chlupatý bambulky. Do boxíku hned naproti jsem napěchovala…
Tak todle, to se zase nepovedlo. Někdy mám představivost neslučitelnou s realitou u našeho tvořícího stolečku. Jako třeba dnes. Představuji Vám duhového Králíčka ze soli, který se naprosto vymyká všemu, co jsem si představovala. Jak jsem si představovala. V tomhletom plánu jsem zapomněla na horlivost, nadšení a maximální zápal pro věc, kterou naše holčička disponuje….
Tak jsme zase tvořily. Ovečku, v novém kabátu. Ono totiž to přesypávání je na místě druhém, hned po patlání. Ještě pořád A tak vznikla ovečka, s pláty od vajíček v kožíšku. Vzala jsem Karton, který ta naše holčička nedávno pokreslila Vystřiženou ovečku z papíru, kterou jsem si nakreslila Fixy, barvy Plato na vajíčka Lepidlo Rýži…
Jednou jsem v papírnictví ukořistila fixky na sklo. Byla jsem celá spokojená, jak se ta naše holčička zase zabaví, místo toho jsem se ale zabavila já. Ze skla dolů, tam problém nebyl, čestný. Sranda nastala teprve při pokusu odstranit duhu z naši holčičky a následně z okenního rámu. Ten ta duha místy zdobí ještě dnes….
U nás za oknem to vypadá na den, z kterýho nebudeme mít radost. Venku fouká silný vítr a s tím se nekamarádíme ani jedna. Naše holčička už při ranním vánku totiž křičí “fufáááá!” a cpe hlavičku, až po vlásky, do bundy. Tak jsem prošla tajný skrýše a nachystala materiál na tvoření, po odpoledním spánku. Nutno…
Jestli něco doslova “protéká” mezi prstíky zrovna u nás doma, jsou to prstové barvy. Když už nevím kudy, coby, todle je zaručený. Za jakýkoli situace přivrtají naši holčičku ke stoličce, dokud všechny nedojdou, do posledního, dychtivého vyškrabkání. A že si s nimi umí poradit, pořádně je roztančit po papíru i mimo něj, během jednoho dne….
Občas si hrajeme i s ledem. Aby to ta naše holčička měla splněný na všech frontách. No, občas.. Zatím máme za sebou přesně dvě verze. Rozbij a rozpusť. V obou případech jsem narvala, co jsem v pokoji našla, do misky s vodou a strčila do mrazáku. Pak už jsem jen ten kus ledu přendala z…
Nějaký bacil mě bacil a naše holčička se horko těžko dostane ven, což ji docela tlačí v botě. Mě zase v tý botě tlačí, že toho po večerech moc nenaspím a že já Vám spím velice ráda. Ale z tý stránky druhý mám aspoň čas, když se mi podaří uspat to naše miminko, tvořit projekty…